Cenu Evropského občana uděluje každoročně Evropský parlament projektům, které prosazují společné hodnoty Evropské unie. Tento rok získal ocenění nadační fond La Vida Loca za projekt Život v kufříku, který pomáhá odloženým novorozencům se zachováním prvních vzpomínek po celé České republice. Cenu přijala Martina Opava zakladatelka a předsedkyně správní rady nadačního fondu.
Jak dětem zachováváte první vzpomínky?
Do porodnic přivážíme kufříky, v kterých je základní výbava pro miminko jako první album, kojenecká láhev, dudlík, pletený obleček, hračka a fotoalbum. Zdravotníci výbavu s miminkem používají a album plní informacemi, fotkami, otisky rukou a nohou. Do kufříčku také schovávají předměty jako pásek z ručičky z nemocnice nebo kartička z postýlky.
Co předcházelo získání ceny Evropského občana 2023?
Za tímto oceněním je 8 let práce a stovky dobrovolníků z řad zdravotníků, přechodných pěstounů, pletacích babiček a samozřejmě našeho nadačního týmu. Nominaci na tuto cenu sepsala jedna báječná žena, která nám dlouhodobě fandí. Nicméně o průběhu nominace, výběru a dalších kritériích jsme neměli žádné informace. Až když mě v červenci 2023 kontaktovala česká kancelář Evropského parlamentu, že naše nominace zvítězila.
Co vám tato cena přinesla?
Cena je nefinančního charakteru. Je pro nás především potvrzením významu naší práce a důležitosti projektu Život v kufříku. Také nás posílila v tom, že víme, že podobný projekt v Evropě není a naše dlouhodobá vize o rozšíření projektu do dalších zemí EU, je tedy smysluplná.
S čím jako nadační fond bojujete nejvíce?
S dlouhodobým financováním. Prozatím nemám generálního partnera, který by nám dlouhodobě pokrýval provozní náklady, a tudíž doslova existujeme z měsíce na měsíc. To je velmi náročné a vysilující.
V rámci slavnostní ceremonie jste navštívila Evropský parlament. Jaké bylo hovořit k tolika lidem v cizím jazyce?
Bylo to velmi vzrušující. Angličtinu miluji, takže jsem v tom neviděla problém. Spíše jsem se snažila hovořit pomalu, protože ne každý v sále angličtinu plynule ovládal. Hovořit v sále a zároveň ke všem dalším tisícům lidem za obrazovkami (ceremonie byla v živém přenosu na několika kanálech) byla pro mě osobně nesmírně naplňující životní zkušenost.
Co dál od projektu Život v kufříku očekáváte?
Další profesionalizaci ať už na naší straně, kdy potřebujeme sepsat manuály a popisy jednotlivých procesů a jejich významu, tak na straně státu. Tedy přesvědčit Ministerstvo práce a sociálních věcí i Ministerstvo zdravotnictví, že první roky života jsou pro děti a jejich zdravé budování identity klíčové a že je tedy důležité jim jejich vzpomínky uchovávat.
Fotografie ze sbírky Martiny Opavy
